Její čas je navíc nejrychlejší ženskou maratonskou premiérou v české historii. Čas na oslavu nebyl, atletka Škody Plzeň si na potvrzení účasti na olympiádě musela ještě počkat. „Po závodě jsem čekala celý týden na to, jestli se do nominace vůbec vejdu. Po pražském maratonu jsem byla samozřejmě moc ráda a měla z toho radost. Mělo to ale hořký dozvuk vzhledem k tomu, že na olympijské hry jsme hned čtyři splnily limit. Jet ale mohly pouze tři běžkyně,“ vysvětluje 25 letá sympatická sportovkyně.

Terezo, gratulace ke splnění olympijského limitu. Jaké byly vaše první pocity?
Děkuji. Měla jsem velkou radost, v takový výkon jsem nevěřila, olympijský standard byl i v porovnání s předchozími hrami stanovený velmi tvrdě. Pro představu byl v Londýně limit o 7,5 minuty mírnější.

Vypadá to, že vám závod v Rakousku sedl. Jaký byl z vašeho pohledu? Hádám, že jste průběžný čas sledovala…
To, jestli mi úplně sedl, nedokážu posoudit. Počasí bylo velmi drsné, celou dobu silně pršelo, bylo kolem 10 stupňů. Teplo mi sice na závod nevyhovuje, tohle byl ale už extrém. Profil trati slibovali lehčí, závěr měl být celý mírně z kopce. Spíš to bylo naopak. Sledovala jsem čas do půlmaratonu, protože ten jsem už párkrát běžela a mám představu mezičasů. Dál už ne. Na půlmaratonu jsme ztrácely poměrně dost, takže kromě slov vodičů jsem netušila, na jaký čas jdeme. Věřila jsem právě vodičům, že vědí, co dělají, protože nic jiného mi ani nezbývalo.

Byla nominace na olympijské hry vaším hlavním cílem?
Nijak jsem se k tomu neupínala, pro mě to byla na téhle trati premiéra. Hlavně jsem si přála jet na univerziádu, ME a MS v běhu do vrchu a  dostat se do nominace na Evropský pohár družstev. První dvě z jmenovaných akcí ale byly kvůli pandemii zrušeny.

Když už jsme nakously tu koronavirovou pandemii, ovlivnila vás hodně?
Za poslední rok a půl pandemie ovlivnila zásadně úplně všechno. V loňském roce byly zrušeny všechny vrcholové akce kromě světového šampionátu v půlmaratonu, na který jsem se ani nijak zvlášť nezaměřovala. Přesto to dopadlo nad očekávání. V letošním roce už bylo zrušeno mistrovství světa v krosu, Letní Univerziáda, mistrovství Evropy v běhu do vrchu.  To všechno byly akce, se kterými jsem prostě počítala v případě, že všechno půjde podle plánu. Pandemie výrazně poznamenala i mou přípravu. Loni na jaře nebylo možné vycestovat, letos na jaře byly možnosti odjezdu velmi omezené.

Byl po závodě čas oslavit váš skvělý úspěch?
Nebyl. Po závodě jsem čekala celý týden na to, jestli se do nominace vůbec vejdu. Po pražském maratonu jsem byla samozřejmě moc ráda a měla z toho radost. Mělo to ale hořký dozvuk vzhledem k tomu, že na olympijské hry jsme hned čtyři splnily limit. Jet ale mohly pouze tři běžkyně.

TO BYLO RADOSTI. Petr Zapletal (vpravo) a Miroslav Rott (vedle) fandili naší reprezentaci v osmifinále proti Holandsku. Dočkali se nečekané výhry 2:0 a postupu do čtvrtfinále.
Ze svatby do Maďarska. V Budapešti fandili i futsaloví Démoni z České Lípy

S jakým cílem budete do Japonska odlétat?
Užít si to, jak to k dané situaci bude možné. Samozřejmě chci podat co nejlepší výkon.

Nemrzí vás, že bude letošní olympiáda v omezeném režimu kvůli pandemii koronaviru? 
Samozřejmě, že mrzí, bude to všechno dost přísné, strašili nás dokonce tím, že z místa dějiště nic jiného než pokoj a závodní trať neuvidíme. Stále však doufám, že se mnou bude moct letět trenér, což je pro můj závod naprosto zásadní a nepostradatelný faktor. 

Pojďme k vašim začátkům. Vy jste odchovankyně klubu AC Česká Lípa. Jak jste vůbec začala s atletikou? 
Dělala jsem více sportů. Z orientačního běhu, kde jsem si úplně nerozuměla s mapou, jsem se dostala k atletice. Trénovala jsem u pana Nemetha. Když jsem nastoupila na vysokou školu v Plzni, tak jsem změnila trenéra a přestoupila do AK Škoda Plzeň.

Čím vás učarovaly dlouhé tratě?
U pana Nemetha jsem běhala 800, 1500 a 3000 metrů. U trojky to bylo vždy smlouvání, tu jsem běhala výjimečně. Změnou tréninků mi ale ty další věci přestaly vadit, postupně každoročně prodlužujeme. Letos to snad bylo naposledy, maraton mi stačí.

Pocházíte přímo z České Lípy? Jak často se k nám na sever dostanete?
Momentálně mám trvalé bydliště v České Lípě, ale pocházím z Českolipska. Domů jezdím pravidelně mezi soustředěním, takže letos to moc často nebylo.

Účast na olympijských hrách je jistě vaším největším úspěchem. Vzpomenete na další významné úspěchy?
Stříbrná medaile z Mistrovství světa týmů v běhu do vrchu, které se konalo v Argentině. Loňské mistrovství světa v půlmaratonu, kde jsem doběhla na padesátém místě v čase, který mě zařadil na páté místo českých historických tabulek na této trati.