Sice jsem se narodil v Mostě, ale jen díky tomu, že v Žatci chyběla porodnice. Právě Žatec je městem, které mám v srdci. Tady jsem vystudoval obchodní akademii, rok jsem pak chodil do jazykové školy v Chomutově, kde jsem hodně vypiloval němčinu. Studijní léta jsem ukončil v Ústí nad Labem, kde jsem s odřenýma ušima dokončil studium bakaláře na UJEPu fakultě sociálně ekonomické.
Pokud si dobře vzpomínám, jedno z mých vysněných zaměstnání, byl sportovní redaktor. V pubertě jsem pozorně sledoval výsledky fotbalových soutěžích. Hltal jsem samozřejmě zadní stránky novin, v té době byl internet ještě v plenkách. Také jsem snil o tom, že bych byl profesionálním fotbalistou. To se sice nepovedlo, ale na „stará kolena“ ještě hraji krajskou soutěž ve Svádově.
Psaní o sportu na Děčínsku mě nepřestává bavit, naopak. Tenhle okres je hodně specifický a asi i díky tomu ho mám hodně rád. Díky mé práci jsem potkal hromadu zajímavých lidí, někteří jsou mí přátelé. Stejně, jako psaní článků, rozhovorů, nebo témat, mě baví focení. Sice nejvíce fotím fotbaly, ale raději fotím netradiční sporty. Nejvíce mě lákají vodní, jako pólo, plavání, nebo potápění. Ale aby mě nepomluvili děčínští Válečníci, tak basket se mi fotí taky dobře.
Věk nezastavíme, tělo už se začíná ozývat. Ale aktivní sport patří k mému životu a dokud to půjde, chci se hýbat. Ať už je to fotbal, florbal, beach, kolo, tenis, nebo aktivní turistika. Až už tohle nepůjde, vrhnu se na šipky, které mě před pěti lety tak okouzlily, že už mám doma vlastní šipky a terč skoro za dva tisíce.
Právě po vysoké škole jsem napevno zakotvil v Ústí nad Labem. Mám skvělou manželku a báječnou dcerku, která příští rok oslaví páté narozeniny. Manželka mě vlastně naučila cestovat, díky ní jsme už byli ve Finsku, Albánii, Portugalsku, nebo Spojených arabských emirátech. Budoucnost? Pevně věřím, že bude úspěšná, bez větších komplikací. Rád bych i nadále pracoval v oblasti sportovní novinařiny.
