V jednom pražském bistru vyvěsili na sítích pravidla chování pro své hosty. Což je za normálních okolností zpráva hodná stejné pozornosti, jako když se někde na chodníku vykadí pes. Jenže pravidla se týkala rodičů s dětmi, a to je velmi senzitivní sociální skupina. Kánon se jim nelíbil a už to jelo. Rozhořela se docela bouřlivá virtuální potyčka milovníků a odpůrců dětí v bistrech, restauracích a jim podobných zařízeních, která už zajímavá byla.

Petr Fejk
je bývalý dlouholetý ředitel Zoo Praha

Ten podnik znám, protože bydlím v sousedství, a je tam pořád plno. Někdy se venku stojí na místo i fronta. Jednou jsem tam zavítal i já, abych zjistil, v čem je to kouzlo. Ale žádné extra zvláštní nenašel. Tím pro mě dějiny mého zájmu o tento podnik skončily.

Nějaká pravidla mi přitom byla šumafuk. Neznám nikoho, kdo by si před návštěvou bistra pročítal někde na internetu místní provozní řády. Prostě vidíte nápis bistro a buď vejdete, nebo ne. Maximálně vás může u kliky zarazit nějaká jasná a na první pohled srozumitelná značka. Zákaz psů, máme wifi, karty nebereme.

Petr Fejk
Přání prezidentu Zemanovi

V bistru jednoduše očekávám to, co je pro bistro obvyklé. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že tam nesmějí děti. Stejně jako důchodci, Číňani nebo lidi se zrakovou vadou. A už vůbec by mě nenapadlo, že tam pro děti a jejich rodiče někdo sepisuje nějaká pravidla. Jako že tu děti nesmí pobíhat, křičet, smát se, plakat, drobit, prdět nebo smrdět. A když se to stane, rodiče že se musí obsluze hezky pěkně omluvit.

Je mi 58 let, takže chápu, když má někdo rád svůj klid. Ale taky mám náhodou znovu po letech dvě malé děti a snažím se je vychovat nejlépe, jak umím. Mimo jiné aby v bistrech svým chováním nikoho nerušily. Přesto, světe div se, občas zazlobí. Když za mnou v takovém případě přijde dvacetiletá servírka a bude mě kárat citací z místních pravidel, pošlu ji s dovolením někam.

Hlasy Deníku.Zdroj: DeníkPřítomnost obtěžujícího dítěte v podniku je totiž stejný problém, jako když tam přijde na kávu měsíc nemytý bezdomovec nebo si bude parta mladíků nahlas vyprávět vulgární vtipy. Žádný provozní řád Vám nepomůže. Nedává smysl vybrat si jednu skupinu hostů a sepisovat jejich možné excesy. Protože to pak nejsou pravidla, ale bohapusté, povýšené moralizování.

Předmětné bistro podle mě postihl jev, kterému osobně říkám „únava úspěchem“. Nejdřív si ze všeho nejvíc přejete, aby k vám lidi začali chodit. Pak se to stane, dostaví se úspěch, ale část těch samých lidí vám pomalu ale jistě začne lézt na nervy. Tak nervy ztratíte a namísto normální, zdvořilé komunikace se proti nim začnete negativně vymezovat. Nakonec se tím víc dotknete těch hostů, kteří vám žádné problémy nikdy nedělali. Protože pravidla slušného chování dodržují sami od sebe, aniž by je museli na každém rohu zas a znovu číst.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.