Ach ty velké firmy, státní podniky a vůbec molochy. Když jsme sháněli informace od ČD kvůli zavřeným toaletám na jabloneckém nádraží, odpověděl státní podnik druhý den. Klíčky byly ihned k dispozici. Dotaz na nefungující signál na Malé Skále dostalo tiskové oddělení operátora před devátou hodinou ranní. Ve dvě podali informaci – neinformaci, že tiskovému oddělení ještě nikdo z kompetentních neodpověděl. Jsou čtyři a já stále čekám. Je pět a já stále čekám. Znovu informace – neinformace. Zatím nic neví, ale pracují na tom. Paní na tiskovém oddělení ale chápe, že je starosta a maloskaláci naprdnutý. Takže posun. Práci mám hotovou a mohl bych být po služebně prožitém víkendu doma. Ale to né, voni se musí rozhoupat, uvést do pohybu aparát vážící tuny a tuny. Tak mně napadá: kdybych takhle pracoval já nebo vy, už jsme na dlažbě. Někomu ale nějaká hodina či den sem a tam prostě nevadí. Lidi na Skale si počkaj pět dní (a dost možná, že déle) a ten Sedlák, ten ať dá pokoj vůbec. Inu, demokracie. Nebo spíš šlendrián?