Hotových novinářů mnoho na trhu Jablonecka nebylo a tak lidi, jako byli Jirka Endler, Tomáš Tesař, editorka Petra, dnes Endlerová, Jan Stránský, ale také distributorka Dáša Kindlová nebo sekretářka Dagmar Sedláčková se učili za pochodu.

Budoucí redaktoři odcházeli z mé kanceláře mnohokrát s materiálem a se slovy předělat. Tvrdím ale, že se mnozí z nich hodně naučili, protože chtěli být dobří a čtenář pro ně byl partner. Snažili jsme se, aby atmosféra v redakci byla postavena na kolektivní práci a respektování toho druhého, zároveň fungoval řád, přísnost a systém. Těm schopným jsem vždy říkala dři, vzdělávej se a uč, abys mohl jít výš a dál. Redakcí prošli a řada byla odejita mnozí, kteří se i dnes pohybují v médiích, ale tvrdím, že novináři z nich nebyli a nebudou.

Jablonecká redakce se snažila kultivovat i místní politické dění. Samozřejmě každému redaktorovi byli politici různě milí a nemilí. Platilo ale pravidlo, že všechny strany mají mít stejný prostor na názor a ten byl, alespoň se mi chce věřit, dodržován. Právě v Jablonci vznikly i kulaté stoly politiků v redakci a tam se ukázalo, jak moc jsou někteří reprezentanti partají „velkoústí". Chodili jsme na zastupitelstva nejen Jablonce, ale snažili se mapovat dění alespoň ve větších obcích. Fantastická, byť vyčerpávající, byla doba, kdy se rozbíhala sportovní Tip liga, v níž mělo Jablonecko jednu z nejvyšších účastí čtenářů v rámci republiky. Bylo to nejen o zapálenosti čtenářů-sportovců, ale i proto, že se redakce snažila tipující motivovat a navazovat lidský kontakt. Když jsme s vítězi TIP ligy zašli na pivo, bylo nejlepším oceněním naší práce, když nám čtenáři chválili i kritizovali jednotlivé články a sdělovali s chutí další náměty, kterým se máme věnovat. Oproti dnešní době jsme se snažili, aby redaktoři byli maximálně v terénu a mluvili s lidmi. Samozřejmě byly i průšvihy, které každý redaktor musí udělat a nevyhnuly se ani mně, když jsem třeba o víkendové službě zapomněla po kurýrovi poslat fotky a potom jsem s nimi frčela do ústecké tiskárny, neb mailem se expedovaly v začátcích jen texty. Po devíti letech jsem ještě rok působila ve funkci šéfredaktorky v Liberci, abych se definitivně ubezpečila, že novinařinu opustím.

Irena Ottisová, šéfredaktorka Deníku Jablonecka od 1993 do 2001