Ve středu skončil prodloužený termín podávání přihlášek na střední školy. Je to poučný příběh, který se zdaleka netýká jen Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat).
Jednotná přijímací zkouška měla ostrý start v roce 2017. Od té doby se vedou spory, zda je to vhodný nástroj ke zjišťování studijních předpokladů uchazečů o maturitní obory. To je ovšem jiná debata. Průvodním jevem zákonné úpravy bylo každoroční šílenství rodičů, kteří posílají své ratolesti na doučovací kurzy, aby obstály a byly zapsány na vysněné škole.
Loni tento stres vyvrcholil dramatem po prvním kole přijímaček, kdy žáci dlouho netušili, zda se vůbec někam dostali.
Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) tehdy slíbil, že za rok se to opakovat nebude, neboť připraví elektronické přihlášky, na nichž budou vyznačeny tři školy podle priorit žáka. Tím se ovšem jeho odvaha vyčerpala.
Veškerou tíhu Bekova závazku vzal na sebe ředitel Cermatu Miroslav Krejčí. A co se stalo? Místo celonárodního fandění se dostavily pochyby, kritika při prvním zakopnutí, mediální a politické ataky, ministerská kontrola a denní odklad přihlašovacího období.
Jako by byl český občan digitálně negramotný, tupý a sto let za opicemi. Přitom do systému DiPSy se přihlásilo 90 procent ze 142 tisíc přihlášených. Lidé jsou na elektronizaci připraveni, zatímco politici nikoliv. Bek by měl jásat, že syn Krejčího pomohl za nízký peníz s architekturou systému, a ne vykládat, že angažování rodinného příslušníka nebylo moudré. Kdyby to stálo pětkrát tolik, to by moudré bylo?
Hněvám se na vládní představitele, kteří mají digitalizace plná ústa, ale když jde do tuhého, zbaběle couvají a za své lidi se nepostaví. Ekonom Dominik Stroukal v podcastu Deníku říká, že si vládneme špatně a zbytečně draze. „Cenou za efektivnější státní správu, která by byla levnější pro každého daňového poplatníka, může být zaplacení potřebných odborníků, analytiků, informatiků.“ Kdy to dojde i těm nahoře?
