Zdá se, že žijeme v přelomové době, ve které se rozhoduje možná až o našem bytí a nebytí. To, že nás ohrožují mocné síly přírody, není nic nového bylo tomu tak vždy. V posledních desetiletích se ale největším nebezpečím stávají některé aspekty činnosti člověka.

Samozřejmě je tu s námi už přes 70 let hrozba velké jaderné války. Tento problém lze řešit „jednoduše“ zajistit fungování světového systému bezpečnosti. Ten kupodivu v podstatě fungoval i během čtyřiceti let studené války. Horší je to s evidentním obrovským problémem globální změny klimatu, na kterém má téměř jistě lví podíl spalování fosilních paliv způsobující uvolňování skleníkových plynů do atmosféry.

Eva Turnová
Vždycky jsem tě miloval

Existující mezinárodní dohody o postupném přechodu energetiky na jiné zdroje se ale z dobrých důvodů realizují příliš pomalu, takže velmi vážným důsledkům už asi nelze zabránit. Během několika málo desítek let se rozsáhlé oblasti dnešních tropů a subtropů zřejmě stanou prakticky neobyvatelnými. Nám, obyvatelům mírného pásu zřejmě nehrozí nic horšího než to, že u nás bude podnebí zhruba takové, jako dnes ve Středomoří, ale možná až třetina lidstva bude mít opravdu obrovské problémy (a s nimi druhotně i my, nemusím asi říkat proč…). A to i tehdy, pokud někdy po roce 2050 bude dosaženo kýžené „uhlíkové neutrality“.

Je nás na zemi moc

Zásadním problémem zjevně je, že lidí je dnes na světě už příliš, a že se všichni chtějí mít tak dobře, jako v nejbohatších zemích. Za mého dětství to byly necelé tři miliardy, dnes je miliard osm a zdá se, že do konce století to může být ještě o nějakých 20 procent víc. Teprve pak to (snad) začne populace pomalu klesat.

Václav Hořejší
je imunolog, mikrobiolog, biochemik

A je tu další, trochu paradoxní problém v nejvyspělejších zemích už počet obyvatel klesá (někde, jako např. v Japonsku, dokonce výrazně) a nedostává se jich v ekonomice. To se jistě dá řešit rozumně regulovanou migrací z přelidněných zemí, ale jak známo, i to přináší problémy. Další paradox je, že v důsledku technického pokroku (robotizace, umělá inteligence) klesá počet některých typů pracovních míst (zemědělství to už od dob mého dětství zažívá dramatickým způsobem), takže je docela možné, že v dohledné době bude v nejrozvinutějších zemích ubývat „rozumných“ zaměstnání. Jak potom řešit stále větší počet „nadbytečných“ lidí?

Tomáš Prouza
Česko, země bez odvahy

Jednou možností je vytváření „nerozumných“ pracovních míst, kde lidé dělají téměř zbytečnou práci (tuto metodu údajně použil již Karel IV. při stavbě Hladové zdi). Takových zaměstnání je možná už nyní dost (raději nebudu specifikovat) ostatně na toto téma existuje i kniha (David Graeber: Bullshit Jobs: A Theory).

Nepodmíněný příjem

Jinou možností je, aby stát nechal „zbytečné“ lidi bez práce a vyplácel jim částku umožňující důstojný život přesto, že by se to hrubě nelíbilo některým pravicovým spoluobčanům (experimenty s „nepodmíněným příjmem“ se už uskutečnily a asi jich bude přibývat).

Zdroj: DeníkDalší představitelná řešení jsou nasnadě, ale jsou pro většinu civilizovaných lidí nepřijatelně odpudivá. Doufejme, že na tato válečná „řešení“ nedojde…

Může se však také ukázat, že obavy z nedostatku pracovních příležitostí jsou přehnané. Nenaplnily se totiž ani v minulosti jako prorokovaný důsledek průmyslové a později elektronické revoluce.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.