Tak jsme se zase zasmáli z plna hrdla. Ale až po vysvětlení celé situace. Jako tehdy, když jsem se doslechl, že můj kamarád přišel v Afghánistánu o kus ruky. Představoval jsem si, jak asi musel trpět, jak asi teď vypadá, a kdy se ozve. Pak přijel živ a zdráv a já mu musel asi desetkrát vyprávět, jak měl o tu ruku přijít. Dali jsme si pár piv a bylo veselo, jako už dlouho ne. Nebo když v televizi vyprávěli o hrozném požáru rodinného domu na Jablonecku, jež ohrožoval vše v okolí, abyste se pak od svědků, kteří vypovídali ve zpravodajství dozvěděli, že za svůj srdceryvný výstup dostali drobný bakšiš. A tak nějak podobně je to i s Czechtekem na Tajvanu. Zprvu jsem tomu nevěnoval pozornost, protože nějaký Czechtek je mi volnej jako kabát, ale když to slyšíte od třetího, pátého člověka, začne to vrtat. Takže ještě jednou: žádný Czechtek, naopak festival pro sportovně založené rodiny. Czechtek nebude ani na Tajvanu ani na radnici.