Možná, že zlodějíček je náruživý rybář a zrovna byl oloupen také o svůj poklad. Proto, když šel náhodou kolem zaparkovaného auta a v něm rozpoznal vak na rybářské náčiní, nemohl si pomoci. Jenže kdyby opravdu chudák zloděj byl rybář, jistě by jeho rybářské oko nepřehlédlo sadu s návnadami, která převyšuje cenu zmíněného vaku. Takže se dá počítat s tím, že lup skončí v zastavárně. Pak nechci ani domýšlet, jak může celá situace dopadnout. Představte si. Zmíněné vybavení si zakoupí jiný rybář za výhodnou cenu. Pak se okradený a nový majitel potkají na rybách a celá scéna může skončit rvačkou. To jsem ale nechtěla předbíhat situaci. Začneme od začátku. Rybářské náčiní zůstalo v automobilu, protože na háček, vlasec se chytaly rybičky. Podotýkám, že se jednalo o moje první rybaření, můj první úlovek do podběráku, a také jsem obdržela svůj první prut, byť byl vyhraný. Škoda, že jsem si ho alespoň neosahala. Ale možná by mi to bylo o to víc líto, že za pár hodin byl fuč i s ostatními věcmi. Při zalepování zadního skla auta s přítelem jsem se musela přeci jen zasmát a neodpustila jsem si poznámku, že ty věci zkrátka neměl nechávat v autě. „Drahý, auto není trezor, jak říká policejní mluvčí.“ Já nebo moji kolegové o vykrádání automobilů píšeme dnes a denně. Zloděje k vysklení čelního, zadního nebo bočního skla přiláká každá maličkost, třeba notebook, drogerie, autorádio, tak proč ne třeba rybářské pruty.