V očích mám otazníky z toho, proč stát protěžuje ústavní péči před tou rodinnou a terénní. Je lepší? Cítí se snad lidé v ústavu lépe než doma? Mají tam nějaké výhody či kvalitní zacházení? Nebo to je naopak a ti, kterým osud nenadělil psychické či duševní problémy jsou zkrátka jen pohodlní a nechtějí se s „takovými lidmi“ obtěžovat. Na jakou otázku odpověď je ta správná snad ani nemusím odpovídat. V každém případě, lidé, kteří se již dostanou do jakéhokoliv ústavního zařízení, strádají. Je třeba jim pomoci. Hození do ústavu ale nic neřeší. Ba naopak. Vyčlení člověka ze společnosti, pro někoho definitivně. Nechci nikoho napadat, ale proč, jak správně položil otázku kolega, zveřejnili zprávu o zardoušení pacienta v Bohnicích až po dvou měsících? Přitom se jednalo o pacienta, který zachránil batole, které nalezl v kontejneru zhruba před rokem. Podle psychiatrů měl pacient určitou formu schizofrenie. Mohl mít, ale i nemusel. Těmto tragediím by se mělo předcházet. Jak jinak, než vyzkoušením jakékoliv jiné pomoci než zavřením do ústavu. To až když předchozí varianty jako terénní, ambulantní či rodinná péče selžou. Ale vždy je nutné je vyzkoušet.