Již celý týden se perou lidé na Frýdlantsku s následky povodní. A padají už vysloveně „na hubu“. Možná ještě více, než v uplynulých dnech je nutné na katastrofu nezapomínat a konat. Města a obce hledají dobrovolníky, to samé humanitární organizace, které shánějí schopné lidi na koordinaci dobrovolníků a spravedlivý tok pomoci. V neděli se může stát, že odjede velká část dobrovolníků i hasičů, hovořil jsem například s hasiči z dvě stě dvacet kilometrů vzdáleného Hronova, kteří právě v neděli odjíždějí. Za ten týden toho už mají dost, ale je nutné, aby na jejich místo zaskočil někdo další, protože boj neustává, naopak, nabírá na intenzitě. Bojuje se s vypuknutím závažných nemocí typu laptospyrózy, tularémie, průjmových onemocnění, ale i hepatitidy. A je to boj o každý vydezinfikovaný metr domu, vyčištěný metr koryta i zahrady, zlikvidovanou či spálenou naplaveninu. Za týden se z toho stal pro místní i boj s vůlí a myslí. Právě teď je ta pravá chvíle, aby se z letargie probudili ti, kteří tam ještě nejsou. Čekají na ně stále nezlomení lidé.