Obě ženy by úspěšně ze svých dětí postavily schody. Měly je vždy ob rok. Až ta poslední „várka“ se jim vydařila a miminka se narodila pár týdnů po sobě. Konečně mohly probírat mateřské starosti na aktuální téma. A nejen ty mateřské.

Nové přírůstky už také akceptovala všechna zvířata obou rodin. Morčeti a andulce to bylo fuk, že řve doma kojenec. Ale starší jezevčík v rodině Lenky byl dost nervózní. Až piškoty, servírované na radu veterináře na použitou plenku pod postýlku, zabraly. Klučíka přijal za svého.

Doga u Ivany si s tím moc velké starosti nedělala, další holčička byla hned její mazel a láskyplně oblízla nejen zavinovačku. Zřejmě proto, že Abelka byla mladá fena. Díky společným vycházkám Abelka do své velké smečky přijala i sousedovic kluka.

Pravda, její vítání bylo svérázné, když díky své postavě nakoukla bez obtíží do hlubokého kočárku. Dospělí měli z jejího pozdravu modrá jelita od ocasu na stehnech, ale děti? Kolem těch chodila po špičkách a nechala si i rohlík od tlamy utrhnout.

Bylo to fajn jaro. Jedna rodina pohlídala ratolesti té druhé, když manželé někam vyráželi. Chlapi spolu někdy zašli na pivo, holky zacvičit. Na chatě s oplocenou zahradou, kde mohli bez nebezpečí lítat děti i psi, bylo u ohně často slyšet kytaru.

„Musíme na dva dny pryč, ale Abela s námi nemůže,“ obrátila se Ivana na kamarádku. „To přece není žádný problém. Zůstane doma a s mužem se o její vyvenčení postaráme.“ Pro Lenku to byla hotová věc a všechno klapalo jako po drátkách. Až do neděle, kdy se Ivana s rodinou večer měla už vrátit.

Jedno kolečko s kočárkem a jezevčíkem v parku a pak dvě větší ještě s dogou. Kluk v kočáru spal jako dudek, když se vraceli k domovu. „Vezmeme to kolem večerky a koupím ty chleby dva. Ivě se jeden určitě bude hodit,“ pomyslela si Lenka, když zabrzdila kočár hned u vchodu a ke mřížím na výkladní skříni na pevno uvázala Abelu. Kluk se podezřele zavrněl.

„Zavolejte policii, ten pes mě napadl, zabiják,“ řičela ženská válející se před kočárem po zemi. Do toho hladově řval kluk na celé kolo z kočáru. Lenka vyběhla ven bez zaplacení. Abelka, uškrcená na stahovacím obojku, právě dopadla na všechny čtyři a spustila svou hlubokou ódu rozběsněné ochranitelky.

„Jasně, zavolejte policii. Já jsem to viděla. Ta ženská šáhla do kočáru. Jistě chtěla dítěti ublížit,“ rozťala houstnoucí atmosféru žena s capartem na ruce. U nohy jí tak napůl zadku sedělo štěně vlčáka, ale uši už nastražené. Pejskařka.