Když přišla sametová revoluce, koukal jsem na to jako tele na nová vrata. Když jsme s kamarády jako čistě osmnáctiletí mohli jít ke svobodným volbám, nevěděl jsem, komu mám dát hlas. A tak, jak to v jalovém věku bývá, přišla na řadu porada štábu čerstvě zletilých. Na ves dokonce dorazil i jednu dobu známý politik, který tehdy jaksi nevědomky, za to zcela určitě rasisticky smýšlející Čechy upoutával plamennými proslovy. Na jeden se pamatuji, byl to ten o třech bodech, které provede milý politik poté, co se dostane k lizu nejsladšímu. Připojení Podkarpatské Rusi k Československu byl bod první, druhý nemůžu napsat, nejen proto, že bych byl za rasismus popotahován, ale i proto, že mi to svědomí velí a třetím bodem bylo znovuodtržení bývalého území našeho státu. To je hnus velebnosti, řekla by Cecilka. Zaplaťpánbu nebo kýho čerta, že na vrchol to blázna nevyneslo. Byť by mohl někdo namítat, že ti další pánové to nevedou o moc lépe, jsem rád jak to dopadlo. Tak se nám to znovu přiblížilo. Dnes a zítra vyrazíme šikem k urnám a dáme tvář našemu kraji. Držme palce, aby to byla tvář vesměs rozumná a prostá všech hanebností. Howgh!