Lidstvo české se rozdělilo, zdá se, na dva tábory. Zatímco jedni pevně sešikovaným doktorům v jejich revoltě fandí, druzí je nazývají bílou chátrou, která si pacienty vzala za své rukojmí. Záměrně nevyslovuji hypotézu, která skupina je větší a která menší. Těžko hledat lék, jak, popsáno perem autora bajek Ezopa, dostat rozzuřené včelstvo zpět do úlů na jejich pracoviště. Při návštěvě transfúzního oddělení, kde si nechávají lidé zadarmo pro jiné vysosat svou vlastní krev, mě napadlo jisté řešení. Připouštím, že krajně agresivní. Ale při představě uhánějící sanitky s rodičkou uvnitř z Jablonce směrem na Jilemnici, kde mají zřejmě na porodním sále volno, není nic příliš agresivní. Tedy v duchu rčení Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá se mohou do šiku proti doktorům seřadit dobrovolní dárci krve s hesly: „Nedáme ani kapku, dokud doktoři nepřijdou k rozumu. My peníze nechceme, nám jde o pacienty. Když nebudou operace, není třeba naší krve.“ Připadá vám to vtipné? Sci–fi? Urážející? Trapné? Nebo snad nehorázné? Mě ano, hanba by mě fackovala nepřijít k odběru, když mě zdravotníci vyzvou. Doktoři jsou ale tvrďáci.