Tak já se tedy přiznám. V životě jsem nesjížděl na kánoi nebo kajaku ani Sázavu ani Vltavu. Vrcholem mého vodáckého života bylo přeplutí našeho rybníku na železné pramici. A nesmím zapomenout, protože to je důležitý moment mého soužití s hlubinou pod zadkem, na zapůjčení si šlapadla na Nových Mlýnech. Jinak jsem vodáckým způsobem života takřka nepoznamenaný, doslova nepopsaný list. Nepočítám trajekty u moře a výlety parníčkem po Orlické přehradě a Hracholuskách. Přesto, nebo právě proto, občas k Jizeře zašilhám v záchvatu zájmu. Naštěstí mám kamaráda, který se synem sjíždí klidné vody na nafukovacím asi raftu. Chystám se, že mu řeknu, ať mě jednou s dětmi vezme sebou. Rozhodl jsem se to vzít z gruntu. Ve čtvrtek bylo hezky a teplo. Nafoukl jsem lehátko a vyzkoušel stabilitu v rozbouřeném bazénu na zahradě u tchána. Vydržel jsem nad vodou. První kolo vítězné. Sousedi si ťukali na čelo. Hlupci, nevěděli.