Vzpomínám teď často na Vánoce, které jsem trávil za dětských let. Celý ten kouzelný den vibroval drobnými událostmi, které jitřily dětskou dušičku. A že se u Sedláků až na Štědrý den zabíjeli kapři (to proto, že jeden nikdy nestačil), vařila polévka (tu jsme si kvůli zlatému prasátku mohli jako jedinou dát k obědu), zdobil stromeček (když jsem byl opravdu prcek, zdobila ho mamka tajně, pak jsem zdobil s bratry), navečer se muselo vše doklidit, vytřít, pak vzorně vykoupat, převléci se do svátečního. A ke stolu. To k nám chodil i děda s bábi. Děda s tátou „schválně“ zdržovali, když si museli obrat hlavu od kapra, děda s oblibou snědl polévku, pak hlavu, udělal si pohodlí … a pak si zase přidal polévku. No, nervíčky hrály, co vám budu povídat. Ale zvoneček (než ho táta sehnal, zvonil z obýváku budík) přece jen zazvonil a mohlo se vstoupit do pohádky. Ježíšek v betlému se na nás usmíval, pod stromečkem bylo něco dárků, vzduch voněl borovičkou co jsme byli uříznout v lese už před týdnem. Pak se rodina rozesadila po všech dostupných křeslech a gaučích a jeden z nás tří bratrů začal rozdávat dárky (jak šel čas, prostřídali jsme se, postupně jak jsme se učili číst. Pak je roznášel jen nejmladší). Musely být nejdříve všechny rozdané, až pak mohl začít rozbalovat nejmladší. Každý dárek musel ukázat, popřípadě se v něm předvést (bože, jak já neměl rád „měkké“ dárky, to zas bábi něco pletla). A tak to šlo až po nejstaršího.

Redakce jabloneckého Deníku přeje všem svým čtenářům krásné prožití vánočních svátků a spoustu dárků, které udělají radost. A nezapomeňte, v sobotu i v mezisvátečních dnech jsme opět mezi Vámi my: Lenka Střihavková, Lenka Brabencová, Jarka Očenášová, Jirka Endler, Láďa Janata a Jeník Sedláků.