Nejsem zase tak starý, ale pamatuji docela dost bankovek i mincí platných v České, dříve Československé socialistické, republice. Asi nejvíce se mi provedením líbila stará socialistická papírová dvacetikoruna s vyobrazením Jana Žižky na jedné a husitským průvodem na druhé straně. Líbila se mi i stará stokoruna s dělníkem a údernicí z JZD, pětisetkorunová bankovka s motivy Slovenského národního povstání. Ke konci komunistického zřízení došlo na bankovky nové, a to byl šok. První komunistický prezident Klement Gottwald na brčálově zelené stokoruně by zřejmě mohl kandidovat na nejhorší motiv na bankovce nebo na nejlepší a nejrozšířenější karikaturu. Přišly tisícikoruny, ty obyčejní lidé viděli maximálně jednou do měsíce. Pak se rozlomila komunistická aura a postupně přišly bankovky nové, po rozpadu federace dokonce ryze české. Pamatuji si, když jsem v ruce vážil první kovovou padesátikorunu, představoval jsem si, že jsem králem, či přinejmenším hrabětem, a potěžkávám zlaťák. Dokonce jsem je začal sbírat, protože ze začátku nebyly tak rozšířené. Jak šel čas, kovová padesátikoruna vplula do života každého z nás, ať se to někomu líbí nebo ne, tak jako z něj naopak zmizely jednohalíře, desetníky i padesátníky. Staré neplatné mince se ještě dají najít. Když je pak držím v ruce, vzpomínám na staré, dobré časy.