Faktem je, že kdysi vyhlášený objekt u přehrady léta chátrá. Je v majetku soukromé osoby z Děčína a pozemky v okolí už vlastní město. V tom je jasno. Všichni se zřejmě také shodneme, že dům dělá ostudu všem, neboť návštěvníci města rozhodně nepátrají v katastru, čí co je. Argument, že do těchto míst přijdou jen místa znalí, je planý. Do nedalekého centra v Břízkách přijíždějí nejen známí sportovci, ale i řada podnikatelů a cizince nevyjímaje.
V souvislosti se zdevastovaným Tajvanem a vzájemným osočováním, kdo komu vlastně dělá průtahy a brzdí začátek rekonstrukce, se mi vybavilo rčení mého tatínka: Tak chlape, vylož karty na stůl. Říkal to vždycky, když se s někým dohadoval, jak to bude, nebo jak by to mělo být, popřípadě proč to tak ještě není. Drtivá většina jeho hlášku pochopila, následovalo velmi konstruktivní jednání a věci nabraly rychlejší spád. Ale hrát museli oba s otevřenými kartami, jinak by to přece nebylo fér.
Vždycky ale musí někdo přijít jako první s nabídkou: Pojďme si na to v klidu sednout. My chceme tohle a vy tohle. Argumentaci, že panuje oboustranná nedůvěra a hotovo, nemohu akceptovat ani jako novinář, natož jako člověk. Jen si to vyzkoušejte: „Hele, sousede, já ti sice nevěřím, ale co budeš dělat s tím rozpadajícím se plotem, který je sice tvůj, ale mě padá do zahrady.“