Když mi bylo deset let, měli jsme souseda starého samotáře, který nikam nechodil, s nikým se nebavil. My děti ze sousedství jsme se ho bály skoro nábožnou hrůzou. Jednoho dne jsme překoply míčem zídku a vlezly na jeho dvůr. Samozřejmě, že nás při tom načapal. Usmál se a nakopl míč s překvapivou lehkostí. A pomohl nám zpátky. Od té doby jsem se starého Nováka nebál, byť možná ve skrytu dušičky přece jen ano. Když mi o několik týdnů později nařezal za to, že k němu lezu na třešně, ani jsem neprotestoval. Když se tak ohlédnu zpět, byly to báječné časy, kdy staří řezali mládež spravedlivě a za jasný průšvih. Když tak vidím a čtu, jak se dnes mladí chovají k seniorům (viz dva případy přepadení seniorek na první straně), jímá mne hrůza. Pro násilníky mám jediný vzkaz. Jste lůza a odpad.