A měli jsme tu další stávku. Tentokrát ve zdravotnictví a v dopravě. Nedávno vyučování bojkotovali pedagogové. Pocítili to hlavně rodiče školáků, zatímco jejich ratolesti jásaly, že se nemusejí učit. Pěkný to příklad dáváme potomkům: Když se ti to nelíbí, udělej „štrajk“, ale své povinnosti přitom dodržovat nemusíš. Chápu důvody odborářů, že chtějí změnit některá rozhodnutí vlády. Ale jak pak se tam ta vláda dostala, ptám se? No, někdo ji tam přece musel zvolil. Předpokládám, že všichni, kdož tento nátlakový nástroj akceptují a do stávky se zapojují, jsou řádnými voliči, které z neúčasti na volbách omlouvá pouze smrt. Při pohledu na volební účast za posledních několik let ale o tomto faktu zcela vážně pochybuji. Až se nás sejde u uren alespoň tolik, jako v roce 1990, pak mohou vyrazit lidé bojovat za změny do ulic.