V neděli ráno ukazovala interaktivní mapa ministerstva zdravotnictví 212 aktivních případů na Jablonecku, 186 na Turnovsku, 55 na Semilsku, 38 na Tanvaldsku, 24 na Železnobrodsku.
Zaspali jsme na jarních vavřínech. Ještě lépe řečeno, část společnosti a politiků si vykřičela letní rozvolnění. Dnes na vládu křičí zase. Kvůli tomu, že zaspala a nekonala dříve.
Jedni demonstrují proti rouškám, pomalu je pálí jako americké vlajky v arabských zemích. Další roušku nosí, ale jen tak na půl žerdi, pod nosem, z kterého v nejednom případě vytékají kapičky rýmy. Jiní zase roušku nosí celý týden bez vyprání. V pátek a v sobotu se chtějí bavit dlouho do noci.
A nařízený test? Nešť, prý to není příjemné a tečou při tom slzy. Žijeme v demokracii a jistě každý má právo na svobodu slova a vyjadřování. Jak se ale zdá, Češi si to vykládají opět tak nějak po svém.
Na jaře jsme dokázali velké věci. Zapomněli jsme aspoň na pár týdnů na švejkování. Třeba na Železnobrodsku, kde v té době nebylo ani zdaleka tolik aktivních případů jako dnes, se rozjela dobrovolnická činnost v takových otáčkách, že se člověk nestačil divit. Jedni sháněli materiál, druzí šili, třetí rozváželi, čtvrtí nakupovali nemocným a seniorům. Svolávali se na sociálních sítích. Byla z nich cítit obrovská morální síla.
Za půl roku jako by se ta síla ztratila. Jakoby došel dech. Spousta z nás se až s radostí pustila znovu do švejkování, tak dlouho upíraného. Měli bychom ten dech i pod rouškami znovu najít. Protože ono jen tak rychle lépe nebude. Zvlášť v případě, pokud budeme s opatření proti šíření koronaviru švejkovat dál.
