Ze zimy jsme skočili do léta. Na městském koupališti v Turnově se lidé koupají, na Malé Skále běželi půlmaraton, rockeři se chystají na memoriál Dana Šimka v režii kapely Dangar Six na Smržovku, očkovací centra jedou na plný plyn.

Jsme z koronaviru venku? Ani náhodou. Rozvolnění je krásné. Zase se lépe dýchá, krásné počasí tomu jen pomáhá. A jsme všichni šťastní. Skeptik řekne, že v říjnu, v listopadu, to bude zase zlé. Optimista věří, že v té samé době koronavirus nebude. A když bude, tak se nic neděje, přece chřipečka.

Sociální sítě jsou plné zpráv, jak očkování proti koronaviru lidem škodí. Jednomu zubaři se na chvíli zkřivila tvář, ale že má kamarády v Americe, tak se mu zase srovnala. Jednomu zemědělci se naopak tvář srovnala, ale že má kamarády v Asii, tak se mu zase pokřivila.

V České republice zemřelo od začátku pandemie více než třicet tisíc lidí „s covidem“. Odpůrci pandemie tvrdí, že by ti lidé zemřeli stejně, dříve nebo později. Nechtějí se nechat očkovat, protože „mladé ženy nebudou mít děti“, protože „vakcína bude zabíjet“, protože „dají čip“.

Ale vyprávějte to rodině „s covidem“ zesnulého známého jabloneckého kytaristy a učitele. Nebo padesátiletému sousedovi, kterému zemřela máma, která tady mohla ještě minimálně deset let pobejt. V takovém případě je stoprocentní jistota, že k úhoně na zdraví dojdete.