Maximálně 535 korun na jednoho žáčka uprchlého z Ukrajiny. Tolik dá ze svého rozpočtu město Jablonec aby podpořilo ty z dětí uprchlíků, kteří se chtějí učit v kolektivu. Tato částka pobouřila notnou část jablonecké veřejnosti.

Nutno podotknout, že magistrát tuto pomoc plánuje jen do konce tohoto školního roku a jde tak o jednorázovou částku na dojíždění do školy na jeden a půl měsíce.

Ale tato pomoc zapůsobila jako rudý hadr na býka. Stačí jen prohledat sociální sítě. Nenávist vůči uprchlíkům, jejich dětem, vedení města, vládě a kdoví ještě komu vytryskla jak ze zralého nežitu. Opět zasmrděla a její odér bude ještě dlouho ve vzduchu.

Lidé, kteří se cítí být těmito několika set korunami odstrčeni, přitom nemuseli opustit své domovy, často jen s taškou na rameni a doklady v kapse, nemuseli cestovat desítky hodin, ba i několik dní, trpělivě čekat na hranicích v mrazivých ránech. Tihle lidé neví nic. Respektive ví, protože mají vysokou školu života a nenechají se přece ukolébat oficiálními informacemi.

Stejně jako v případě desítek tisíců mrtvých kvůli covid-19. Až se chce opravdu dát za pravdu těm, kteří tvrdí, že skupiny popírající toto virové onemocnění, bagatelizující prospěšnost vakcín a odpůrci roušek, jsou ti samí, kteří nyní zatvrzele odmítají fakta o válce na Ukrajině, sdílejí opět konspirační teorie, několik let stará (ale přece aktuální) videa. Odmítají pomoc uprchlíkům, z nichž některým v rodné zemi zemřeli ruskými zbraněmi příbuzní.

Utvrzuje je v tom paradoxně fakt, že se celý svět ocitl v inflační spirále, ale je zasáhl nejvíce. Nechtějí vystoupit ze své komfortní zóny, která kromě stěn jejich bytů obsahuje návštěvy restaurací, grilovačky na zahradách, výlety s dětmi, nedělní obědy u prarodičů, seriály typu Ulice.

Jenže tak nějak nechtějí vidět, že děti, jimž závidí oněch 535 korun, o tenhle komfort v drtivé části přišly. Zbavili by se tito lidé dobrovolně své komfortní zóny za 5 000 měsíčně a 535 korun na jízdné? Odpověď je jasná. Ani náhodou.