Na jednu stranu je možné pochopit, že se lidé připravují na horší časy. Že sbírají kovy na šrot, tedy i vraky automobilů. Že vykupují uhlí, dřevo, potraviny, pohonné hmoty. Protože cítí, že bude hůř. A hůř bude, to si ještě na podzim popovídáme a zanadáváme.

Na stranu druhou jde o styl, jakým to ten který člověk udělá. Pokud má jeden plný sklep uhlí, na zahradě upravenou hromadu dříví a plnou špajsku, nikomu to nevadí. Pokud ale na svůj pozemek natahá tuny nevzhledného, mnohdy diskutabilního nepořádku, který dokresluje kolorit obce pořádnou kaňkou, ať se nediví, že mnoha sousedům bordel prostě vadí. Kdo by se chtěl ať už z okna, ze sedla bicyklu nebo na procházce kochat hromadami nepořádku a vraků aut? Řekněme, že ani nově přistěhovaný, ani turista, ani starousedlík. Sběratelům pak zatrne, když si na ně posvítí úředníci mající na starost životní prostředí. Jak je ale vidět, jen na chvilku. Trochu poklidí, za pár týdnů a měsíců se ale situace opakuje.

Tak jako v Josefově Dole či v Malé Skále. Obě vesnice mají mnoho společného. Bez ohledu na skladiště nepořádků jsou obě vyhledávané turisty, což je pro obě přínos. Pravda, Malá Skála se stala pro místní, zvláště v letních měsících kvůli davům turistů už složitým místem pro normální život. Ale spoustu místních turismus živí a to ne úplně zanedbatelně.

Soukromý areál v sousedství cyklostezky Greenway Jizera na Malé Skále.
Vraky aut hyzdí okolí cyklostezky. Malá Skála nic nezmůže

Na druhé straně Josefův Důl, ač obec v srdci Jizerských hor, se turistům neotevřela zcela jako sousední Bedřichov, který se za poslední léta stal další turistickou Mekkou.

Obojí je příjemné pro tu kterou skupinu lidí. Bedřichov pro turisty a developery, Josefův Důl pro místní.

Tak nebo tak, bordel v centrech obcí nás posouvá optikou turistů spíše na východ než na západ, kam se všemožně snažíme dostat. To je skoro 33 let od konce socialismu v českých zemí tristní zjištění. Celospolečenská i finanční krize bohužel tento stav zřejmě ještě zhorší.