Ale stálo to spousty nervů. Když už veřejnost politici ujišťovali, že bez prodloužení nebude rekonstrukce a bez ní trať do pár let zanikne pro technickou nezpůsobilost, rázem jde vše úplně jinak. Stačilo se prostě jen zeptat na ministerstvu. Budiž chváleni ti, jimž přišel tento nápad na rozum. Protože moc rozumu kolem celého projektu nebylo.

On už prapočátek toho všeho stál jen na snech několika dopravních nadšenců, které nikdo nebral zase až tak vážně. Málokdo před lety tušil, kam až nápad rozkvete. Pokračovalo to úžasnými předvolebními bilboardy jisté nejmenované strany, kolem a v níž se oni snílkové pohybovali. Vlak, pardon tramvaj, se rozjela a náhle ji nebylo možné zastavit. Chtěla prorazit úzkou ulicí Soukenná na Dolní náměstí a odtud na budoucí terminál. Teď nikdo neví, co vlastně bude dál.

Chaos v celém projektu modernizace a prodloužení trati je zpětně krásně vidět například na jednáních obou zainteresovaných měst se společným Dopravním podnikem, nositelem projektu. Liberec něco vyjednal, jelo se po téhle koleji, ať neodbočujeme z tématu, pak zase Jablonec vyjednal něco o chlup jiného a přehodila se výhybka. A takhle se celý projekt motal v bludném kruhu pěknou chvíli, až to vypadalo, že se nestihne podat žádost o dotace vůbec.

Do toho jedna petice proti prodloužení, druhá pro prodloužení (a v té chvíli už i pro zachování) trati, trestní oznámení, fraška par excellance. Jablonec se zase pro jednou stal pupkem světa, i když obyčejný Jablonečan nevěděl, zda se má smát nebo plakat.

Někteří politici oblbovali, ba strašili, veřejnost informací, která se zásadně nedotýká pravdy, byť by jim ji někdo nakukal. Tito politici by měli zvážit své setrvání v komunální politice, slušně se omluvit a nejlépe co nejtišeji odejít.