Graffiti se v Česku objevilo vlastně až po pádu železné opony. Možná ale, že prvotní vlaštovky byly nápisy na zdech v srpnu 1968. I proto nelze graffiti jen tak šmahem odsoudit a sprejery stíhat. Pokud mají legální plochy, kde mohou vyřádit svou kreativitu a ego, je vše v nejlepším pořádku.Pokud ale sebekreativnější sprejer vztáhne ruku s barevným sprejem ať už na osobní nebo veřejný majetek, musí počítat s plesknutím po ruce.

A tak jablonecká radnice, sotva vyjmula inkriminovanou zeď z legálních ploch pro graffiti, pohrozila, že další umělci by se mohli kreativně vyřádit až za pětadvacet tisíc korun. A to už pár sprejů je. Jablonečtí sprejeři mají tak trochu štěstí, když jim magistrát povolí a ukáže na místa, kde mohou tvořit po svém a svobodně. Trochu se to sice kryje s původní myšlenkou graffiti, které má vyjadřovat vzdor a jinakost, a byla úzce provázána s taktéž rebelizujícím hudebním hnutím hip hop.

Ale to je v Česku přece jen skoro na okraji hudebního vkusu. Podobné graffiti, jaké se objevilo na zdi u tenisu, není jen tak oprásklou malůvkou, naopak je z ní cítit hravost, s jakou sis ní sprejer užil. I tak vyvolává kontroverze. I sprejeři mají ale své místo na našem světě a pokud dodržují zákony, měla by jim být dávána možnost, jak se seberealizovat. Vždyť to by se mohla zakazovat třeba byť jen jízda soukromým vozem, protože jím ničíte zdraví spoluobčanů. Navíc striktní zákazy vždy a v každé situaci vedou k ilegalizaci činnosti a tak i zvětšování problémů, vzpomeňme na prohibici.

Nemusíme s úředníky souhlasit ve všem, ale v zavedení legálních zón pro graffiti se vážně vytáhli. A teď je zase na sprejerech, aby své tagy nestříkali na fasády paneláků a domů.