Mládí má zelenou, říkávali dospělí už v době, kdy byli dnešní čtyřicátníci a padesátníci holátka. A co teprve, když jim bylo patnáct, šestnáct, sedmnáct. To si mysleli, že jim patří svět a na všechno mají právo. Byli nejchytřejší z nejchytřejších a tak se tak chovali. Rodiče na ně hartusili ve smyslu, že když my jsme byli mladí … Nacházeli si místa, kde se scházeli a kde hlaholili, kouřili, poslouchali muziku, odpadky odhodili. Zkrátka jejich kout, kde bylo v těch pár měsících a letech nejlépe. Bez dospělých, bez věčně hašteřivých mladších sourozenců, bez školních autorit.

Dnes jejich děti „okupují“ molo na přehradě. A halasí a kouří a možná hází odpadky do vody a kdesi cosi. Našli si své místo, kam nějací dospěláci, a rodiče vůbec, nemají prostě co dělat. Pravda, molo je relativně na očích, ale co, je to prostě super místo a basta.
Ať chcete nebo nechcete, mládí si vždy cestu najde. A když se mu něco zalíbí, jde si za svým.

Molo na přehradě v Jablonci nad NisouZdroj: Deník / Kamil Košun

Molo na přehradě v Jablonci nad Nisou.  Foto: Deník/Kamil Košun

Tak je jasné, že když největší king ze třídy začne vyhlašovat, že molo je fakt, ale fakt hustý, je místo schůzky party jasné.

O generaci starší spoluobčané by teď nejraději nechali molo vyčistit. Aby konali strážníci městské policie a vydobyli jim místo na molu. Ale to mladé zase jen zatvrdí a rodiče a lidé v rodičovském věku pro ně budou zase jen lůzři, kteří jim nedají pokoj.

Až budou mít dnešní mladí své mladé, prohlédnou, tak jako každá generace. Do té doby: nechme jim místo na Zemi. I když možná máme pocit, že si vytváří svoje „molo ghetta“, jak poznamenal jeden ze starší generace. Ale to je jejich svět. Navíc, molo přece není celá přehrada.