Mnohými bylo znovuotevření školek a škol vyhlíženo s takřka nábožným zaujetím. Školky jsou otevřeny a náhle vyvstala můra nová – ti rodiče, kteří své děti do školky nedají, mohou přijít o ošetřovné. Před třemi měsíci byl život ještě normální, pamatujete? Nějaké ošetřovné lidé nijak sáhodlouze neřešili. Ráno vstali, odvedli potomka do školy či školky a vyrazili vstříc pracovnímu procesu. Během mžiku je všechno jinak.

Nouzový stav opět rozdělil společnost na dvě skupiny. Jednu, která na striktní opatření začala během několika málo týdnů hudrovat, druhou, která kroky vlády bezmezně podporovala. Jak se ale ruku v ruce s koronavirem přiblížila ekonomická krize, mění se postoje obou.

První už cítí, že nastupující „pokoronavirová“ doba bude ještě horší, než předpokládali a dovolávají se pomoci státu i přes rozmělňování opatření. Druzí tuší, že rozmělňování nahrává viru a že se opatření za nějaký ten týden zas zostří. 

Koronavirová a ekonomická krize dolehne na všechny. Je jedno, zda má ten či onen dítě ve školkovém věku. Je možné rozumět tomu, že se rodiče snaží získat peníze od státu, když ví, že je v práci teď zase tak nepotřebují. Snaží se krizi, která dopadne na rodinné finance co nejvíce oddálit.

Vzhledem k tomu, že vychovávají novou generaci, která bude čelit podobným krizím v budoucnu (a věřme, že ji zvládne lépe než my), je to nabíledni. Stát nemá bezednou pokladnici, ale směrem k budoucnosti země je žádoucí, aby podpořil rodiče v maximálně možné míře.