Busking neboli pouliční umění si našlo svou cestu i na sever Čech, kde má převážně podobu hudební, nejčastěji akustické produkce. Liberec si na své pouliční umělce zvykl. Podporu našli jak u města samotného, tak například i v osobě knihkupce Martina Fryče. On sám se snaží o povznesení kulturní atmosféry města, zve vystupující a poskytuje jim zázemí.

Původně „zastydlý“ a z počátku mírně nevraživý Liberec nastavil pouličním umělcům vlídnější tvář a už je vítá s otevřenou náručí. Oživení kultury „zdola“ sklízí úspěchy. Jak i sami umělci přiznávají, Liberečané jsou všímavější, dokonce se zastaví nebo ocení hudební vystoupení potleskem a penězi.

Přesto se stále najdou tací, kteří tento druh umění považují za nepatřičný a otravný. Považují umělce za rušivý prvek, který do ulic nepatří, nebo je vnímají jako žebráky, kteří si nenašli pořádnou práci. Přitom řada pouličních tvůrců mají vystupování jako koníček či odreagování a nikoliv jako způsob obživy.

Festival Keltská Noc! 2019 pod skokanskými můstky v Harrachově. Koncert kapely Tři sestry. Na snímku Supice (Veronika Borovková) a Lou Fanánek Hagen
FOTO: Keltské noci v Harrachově opět kralovaly Tři sestry

Pouliční umění rozhodně představuje zajímavý a alternativní způsob, jak bez větších finančních nároků oživit až šedý a stereotypní městský život. Nabízí možnost, jak zpomalit a podívat se na město i dění kolem sebe jiným pohledem. A záleží už jen na kolemjdoucích, zda tuto možnost využijí. Mohou se zastavit, zaposlouchat se do líbivých tónů a na daný okamžik se oprostit od všedních starostí.

Nebo naopak mohou projít kolem bez povšimnutí a jít dál. Každý z nás má jiný styl, jiný vkus a co se líbí jednomu, může připadat otravné druhému. Každopádně to není důvod ke kritice, odsuzování a hanění buskingu. Tímto stylem si za chvíli budeme stěžovat, že při nakupování v obchodním centru nenaladili oblíbenou stanici či nehráli píseň, kterou máme rádi.