Vidím to jako dnes. Je neděle a děda se svojí vnučkou jedou do nedalekého města. Ne, že by tam bylo něco zajímavého, ale pojedou vlakem, a ten vlak projede dost dlouhým tunelem. A to hned několika. Jezdit vlakem byl pro mě zážitek o to větší, že jsme seděli v kupé potmě, nevědíc, kdy tma tmoucí skončí. Dnes, když budu chtít projet tunelem, mohu nasednout do jakéhokoliv dopravního prostředku, kromě letadla, a je to. A za pár let nebudu muset jezdit ani moc daleko. V mém případě tunel budu mít coby kamenem dohodil a zbytek došel. Přesto tunel, kterým projíždí vlak, je pro mě a tuším že nejsem sama, něčím zvláštní. Má ojedinělou atmosféru. Tak za prvé, není tam světlo, za druhé, ve vlaku nikdy nejste sami, za třetí, vždy existuje riziko, že vás může kdokoliv okrást, za čtvrté, nemůžete potkat protijedoucí vozidlo, a kdyby, tak by to bylo teda hodně špatný. No řekněte, není tunel s kolejemi ojedinělý?