Někdy svým ratolestem příliš s jejich novodobými výrazy nerozumíme, ale tentokrát jsem synátora pochopila okamžitě. Takové kuře! A ono to poučuje slepici. A ještě pokračoval, dál mentoroval, zatímco jsem s prvním sněhem balila do auta lyže a přezkáče.
Připomněl mi tragédii, která předcházela hromadnému nákupu cyklistických přileb pro rodinu. Velmi smutnou událost, která se stala na sjezdu z Kristiánova k Josefodolské přehradě před několika lety. Staršímu muži se rozepnula přezka na brašně umístěné na řidítkách a zavazadlo zablokovalo přední kolo. Neměl šanci. Na místo jsem jela tehdy ještě s kamerou a pořídila záběry. V ten moment dáváme jen pozor, abychom se nepletli záchranářům, a točíme všechno. Střihá se až ve studiu. Skrz černobílý hledáček ani nevnímáte detaily. Šok přišel až při pohledu na barevný obraz ve střižně. Většina byla z etických důvodů nevysílatelná.
Často jsem synovi svůj zážitek připomínala, když kveruloval, že jede s kolem jen na hřiště. A teď mi to vrátil s plnou parádou. S běloučkou snowboarďáckou přilbou na ruce, jak Napoleon s klouboukem, smrtelně vážně prohlásil: „A ty jako pojedeš bez přilby? No mami, chceš mít křáplou hedku?“