Kdyby měli chlapi z jabloneckých Technických služeb láteřit na zimní údržbu, tak jako to prý dělali ti z kraje, tak si úderem prvního sněhu každý v Jablonci, kdo nemá garáž nebo parkování na vlastní zahradě, odtáhne auto bůhví kam. Aby mohli vesele jezdit. Chápu, že, když to začne pořádně padat a je to fakt mazec, jedou všichni silničáři non-stop, zatímco my se hřejem u kamen. Ale všechno má svá pro a proti.

Na jedné straně se město všemožně snaží, aby pro lidi, zejména na sídlištích, kde je to nejhorší, vybudovalo nová místa k stání, a na straně druhé krajští experti zaříznou lidi ve stejném městě se slovy: dejte si to auto, kam chcete. Na téhle ulici, stejně jako na několika dalších, které spadají pod Krajskou správu silnic Libereckého kraje, totiž mají právo veta. Jezdí tu jejich sypače a jejich hrabla.

Ale čí je co, tak moc lidi v tomto případě nezajímá. Oni žijí a pracují v tomto městě, do téhle městské kasy odvádějí daně za svou práci (tedy alespoň někteří, ale diskusi na toto téma teď ponechme stranou) a chtěli by mít tak trochu i zastání od tohoto města, kde se většina z nich narodila.

Že je nenechá na holičkách… že neodřízne jejich dům od centrálního zásobování teplem, že zabezpečí fungování městské nemocnice, že se jim dostane slova před zastupitelstvem, že v měsíčníku najdou zásadní informace týkající se jejich života… Chápu ty lidi z ulice SNP, že si oddechli, když před lety zmizely dodatkové tabulky a značky zákazu stání. Ale současně je také chápu, že nechodili po celou tu dobu jako honicí psi čuchat k úřední desce, jestli se náhodou zase něco v tomto směru neděje.