Ať jsem stará, jak jsem stará, kam se na jaře a na podzim přesouvají ručičky hodin si z hlavy nepamatuji. Vždycky jsem se musela podívat na grafiku. Žádné pomůcky nepomáhaly, abych si byla na první dobrou jistá. Až syn mne naučil: Prostě, mami, mejdan se dělá vždycky na podzim, už je úroda v baráku a je co piť! Jak jednoduché, budeme „piť“ o hodinu déle. Ale to je asi tak všechno co z toho máme, protože za pět měsíců budeme „piť“ o hodinu míň.

Kdo s tím vlastně kdy přišel? Má to být úspora elektrické energie. To by se dalo chápat roce 1916, kdy s letním časem přišli jako první akurátní ekonomové v Německu a v Rakousko-Uhersku. Krize pominula, válka skončila, šetřit se přestalo a čas se vrátil do jedněch kolejí.

Nová úsporná opatření na sebe nenechala dlouho čekat a za 2. světové války se opět posouvaly ručičky. S koncem válečné vřavy ustalo opět posunování času. Československo se o třicet let po té, v roce 1979, zase přiklonilo k letnímu a zimnímu času a trvá to tak dodnes.

My si můžeme s ostatními státy Evropy na rozdíl od pár jedinců užívat mejdan na podzim. Smůlu mají na Islandu, v Rusku, Bělorusku, v části Grónska a na norských ostrovech Jan Mayen a Špicberkách. Tam se letní čas nepoužívá. Ještě zajímavější je to u protinožců, oni mají zimu a my léto a naopak. Takže při přesunu od nich sem či naopak kroutíme ručičkami hodinek několikrát dokola.

Odpůrců je, zdá se, více. V Evropské unii dokonce vznikla iniciativa Pouze jeden čas (For Only One Time). Asi nechtějí mít podzimní mejdan a o hodinu déle "piť"…