O dětech, studentech a mladých lidech se nezřídka hovoří jako o čerstvé či mladé krvi. Na konferenci o bezpříspěvkovém dárcovství ji seděl plný sál. Studenti se stali vyslanci svých kamarádů ze třídy. Dohromady jich nejsou jen ty dvě stovky, ale podstatně podstatně víc. Mají energii mládí, svou už dospělou hlavu, fyzickou zdatnost ale v řadě případů váhají. Uvědomují si společenskou důležitost pomoci ostatním tam, kde jsou ještě výzkumníci krátcí. Krev se jim ještě plnohodnotně vyrobit nepodařilo.
Řada mladých lidí má ve své blízkosti někoho, kdo krev potřeboval. Třeba přímo jejich maminka, když oni přicházeli s obtížemi na svět. Či někdo z příbuzenstva se musel podrobit náročné operaci a krev mu nedávali na deci ale na litry. I v kruhu rodiny by se taková témata měla otevírat. Dostanou–li mladí povzbuzení z několika stran, budou o tomto Daru ostatním možná více přemýšlet. Možná se rozhodnout. Třeba jen jednou, na zkoušku. Možná zjistí, že strašák jehly vlastně vůbec není tak strašný. Ale ten pocit potom. K nezaplacení.