Moje koza Máňa je tuze čistotné zvíře. Jen tak si někam nelehne, jen tak něco nesežere jako tudle sousedovic, která i pro vlastní bobky vohnula krk. Dává mlíčka habaděj, je hodná k děckám (ty i vozí na hřbetě) a vůbec mi dělá samou radost. Jen jednu chybu má, a to, že se bojí injekcí i takových těch pistolí jako čert Káči. Ale jsem si, hergot, přečet tu zprávu, co mi starosta dones až pod nos, že by prý mi mohla chcípnout anebo přestat dojit, a to dou všechny žerty stranou, no ne? Asi ji budu muset pořádně zalígrovat v chlívku, aby mi na ni nějaký úředník či doktor či co to na Máňu posílají, nemoh. A starostovi mám říct, že jsem ji nacpal do klobásek? Eště mi začal vyhrožovat, že prej můžu dostat pokutu, když jí nepíchnou nějaký to sírum či co. A že prej proti hórečce. Jó, holenku, Máňa jak je živa, nikdy ani nezakašlala, natož aby měla nějakou hórečku. Ale přišel Fanda, jako můj švára, von dělá ňákýho toho doktora přes kozy a eště hodně jinejch hovad, a že prej to je vopravdu důležitý. A tak mě zpracoval, že sem teda Máňu přihlásil. Tak je čas, Máňo! Když ten doktor přirazil a vytáh ten bodec, tak sem se natáh jako šraňky. Máňa je zdravá, sousedovic koza zdechla.
