Ukradli jste někdy něco? Jen se nedělejte příliš svatými. Já třeba jednou ukrad i dědovi králíka. Pravdou je, že si toho děda nikdy nevšim, páč těch dvě stě až dvě stě padesát ušáků prostě nepočítal. Bylo mi asi patnáct (a to bylo za komančů, toto letí), když jsem se vypravil na první čundr. Ale zase ne moc daleko, jen kousek za humna. Bylo nás pět a na půli cesty jsme začali přemýšlet co k večeři. Prý něco upytlačíme. Tak jsme po indiánsku nastražili oka a strašně se divili, když po pěti hodinách se stále králík divoký nechytil. Za šera jsem se tedy vypravil pro králíka domácího. Ani nevím, proč jsem si o něj dědovi neřekl, určitě by mi ho dal. Jako Vinnetou sem se proplazil zpět domů, přes stodolu. Výhoda králíků je ta, že nezačnou třeba štěkat nebo bučet. Jednoho sem chyt, hodil do ruksaku a tradá. Pokud si dobře vzpomínám, pečínka dopadla neslavně, byla tak suchá, až se od huby prášilo. Tak, teď jen doufám, že mě nebude děda strašit s králíkem v podpaží.