Obnos peněz po výplatě si rozdělím na několik hromádek. Tu na nájem, tu na jídlo, něco málo na zábavu nebo ošacení, a také část korunek vymezím na dopravu. Ono je už jedno, jestli je to na benzín nebo zda přispěji hromadné dopravě. Vezmu tisícovku a vložím ji na čipovou kartu, prostě tolik, kolik vím, že přibližně za měsíc při pravidelném cestování projezdím. Výhodou je, že cesta vyjde levněji, a především, že na ni vždy budu mít. Rodiče si promnou ruce, že svým dětem nedali těžce či lehce vydělané penízky na nějaké jiné věci než na dopravu. Vlastně je to něco jako platební karta. Víte, že ji máte a můžete ji kdykoliv použít. Navíc se vyhnete mrzutému řidiči, který nerad vrací peníze na papírové bankovky. Ale řekněte mi, kolik babiček a dědečků vlastní platební kartu a kolik jich dlouhodobě plánuje pravidelné cesty? A pak otázka, kdo nejvíce využívá městskou hromadnou dopravu? Moderní technika ano, a snaha dostat z města pryč nadbytek automobilů, ale opravdu si myslíte, že kvůli IDOL začnou pravidelní motoristé cestovat autobusem? Já jsem v tomto ohledu skeptická.
