Dovolená má být na zotavenou, alespoň tak o ní mimo jiné hovoří zákoník práce. Každý si trávení času volna představuje po svém. Někdo leze po horách, jiný brázdí hvozdy na kole, další hltá pamětihodnosti. Řada lidí se vypraví ve smyslu kouzelné věty Josefa Somra z pohádky Tři veteráni: „Pojďte, kluci, budeme se válet.“

Stejně tak jsme se vyrazili válet my s rodinou. A pěkně hodně na Jih, prohřát se na dalmatském sluníčku a vypustit z hlavy veškeré pracovní, společenské i politické dění. Zapomenout na existenci internetu a nezapomenout odevzdat služební mobil.

Je to sice pěkná porce kilometrů, ale při nestresové cestě rozdělené na dva dny, celkem pohodová jízda. Dálnice mají všechny tři cizí země v dobrém stavu, a tak lze i periferním viděním zaznamenat část okolního dění. Přichází však šok.

Obří bilboard u dálnice s českým nápisem. Ani nestíhám zaznamenat, co na něm stojí. S ukrajovanými stovkami kilometrů se věci doma i naše politická scéna ztrácejí v mlhavém oparu dálavy. Tady už budeme mít klid. Dáváme si mezi sebou na takové věci informační embargo.

Téměř před cílem cesty se na krátký úsek plný úzkých serpentin musíme prokličkovat Bosnou a Hercegovinou. Kdo by měl trošku těžší nohu na plynu, mohl by zaplakat.

Za jednou ze zatáček na nás vyjukne reklamní monstrum zachycující čtyři nahé mužské hrudníky bez hlav. Nápis hlásá: „Vítejte v Chorvatsku.“ Bereme to jako podporu turistického ruchu ze strany místních a nad pochybením v umístění mávneme rukou. Ale jsme na velkém omylu.

Po pár zatáčkách, ve kterých po místní reklamě není ani vidu ani slechu, nás udeří do očí rozesmátá tvář Radka Johna přes celou plochu: „S námi se nespálíte.“ Nevěříme. Bezděky přibrzdím. Proboha, co nás ještě čeká? A nemýlím se, čeká.

Nahým hrudníkům přibyly na dalším bilboardu totiž hlavy. Gandalovič, Topolánek, Langr… , prý tady je máme pustit k vodě. No, to jsme měli v úmyslu i s jejich politickými rivaly už na přechodu v Hatích, ale oni se jaksi všichni za námi táhnout jako stín.

Kdyby se raději usilovně snažili nejen pořádně pracovat, ale především vyřešit svůj boj o koryta, a nekazili lidem dovolenou. A co všichni ostatní, mimo Čechů, kteří tudy také projíždějí. Jak se na nás dívají? Politikům snad nestačí, že svým handrkováním, přisprostlými vulgárními gesty ve sněmovně a fackováním na veřejnosti udělali naší republice už tak z ostudy kabát?

Mezi osádkou vozu padá rozhodnutí, tudy se s určitostí vracet nebudeme. Vyhneme se těm panákům z plakátu pomocí trajektu.

V tu dobu ovšem ještě netušíme, že jejich předvolební snad rádoby vtipný tah byly vyhozené peníze. Korýtkování nad vyřešením politické krize zvítězilo. Letos se volit nebude.