S pohledem do kalendáře mě napadá, že tenhle týden, a to především pro školáky, je kapku deprimující. Proč? Odpověď je jednoduchá. Končí prázdniny. Dva měsíce bez učení mučení jsou za námi a nyní je ten správný okamžik, kdy se do školních lavic alespoň chystat. Nakoupit nové pomůcky, připravit učebnice, a to nejhorší, začít si opakovat látku. Ještě za mých časů pamatuji, jak papírnictví byla plná rodičů i mládeže. Všichni sháněli potřebné pomůcky a zboží byl nedostatek. Také zastupitelům končí pomyslné prázdniny a defakto nám píšícím také. Takže na viděnou na zářijovém zasedání. Čeho se vzdáváme, leč musíme, je slunečné počasí. Dobrovolně či ne. Teplé počasí končí a my svá těla zase brzy schováme do zimních kabátů. Jo čas letí, ale jedna věc je na něm naprosto nejúžasnější. Čas, to je snad jediný pojem, kterého nám do vínku bylo přiděleno stejně. Je spravedlivý pro všechny. Pro všechny stejně tak rychle letí.