Trochu se v poplatcích u lékařů nevyznám. Jednou platím, jindy ne. Zrovna nedávno během pár dnů po sobě. Jednou za třicet a podruhé zadarmo. Vrhlo se na mě totiž klíště a nevybralo si zrovna přístupné místo, pro něj i pro mě. Jak se ten chudák vyškrábal z trávy do sto sedmdesáti centimetrové výšky, když jsem se nikde v porostu neválela, nechápu. Výsledkem ale je, že se uvelebilo na mém zátylku a s chutí sobě vlastní se přisálo. No tam bych jej při kontrole po příchodu z lesa rozhodně nehledala, prostě to byl zřejmě pěkně mazaný filuta. Bezstarostně vydrželo do rána, a pak už si jej nevšimnout nedalo. Pojala mě hrůza při představě mohutných rukou mého manžela držících titěrnou pinzetu, kterak hledá ve kštici nezvaného návštěvníka a zve jej pryč. Ne, ne, raději hurá za odborníky. Nikdo lepší než chirurg mě nenapadl. Třicet vteřin za třicet kaček a odchod. Alespoň to bylo bezpečné a ještě se za těch pár drobných v nemocnici postarají o likvidaci možná infikovaného výtržníka. Ke druhé návštěvě mě donutila zcela závažnější diagnóza. Takový tetanus je pěkný prevít a narazit na zdroj nákazy může člověk při práci na zahradě jedna dvě. Sice už nemáme poslední očkování zapsané v občance, jako tomu bylo pro zapomnětlivce v dobách jejího knižního vydání, ale ohlídat potřebný termín se při troše dobré vůle dá. Akce trvala déle než třicet vteřin a přiznám, byla trochu bolestivější než anabáze s klíštětem. Proto byla zřejmě grátis. Prostě satisfakce. Z omylu mě vyvedla sestra: „Nic neplatíte, vždyť vás doktor ani neviděl.“ Dvojí metr? Nebo ne?