To musím mít! Znáte to nutkání? Úchvatná taštička něco jako ponožku z tlusté hřejivé vlny zapínací na veliký lesklý knoflík za desetikačku. Tak v ní mi mobil rozhodně nenastydne. „Jen ať se taky zahřeje,“ to byla myšlenka, která popoháněla mé prvomájové hrabání v kufru plném různobarevných taštiček. Dívenka sedící vedle kufru na židli téměř ve vchodu do kostela svatého Josefa mi pomohla vybrat tu správnou: „Vem tuhle, červenou.“ Ano, to byla ona. A logicky by tak marnivý člověk, jako já v ten den, neměl myslet jen na telefon, ale i na sebe. Požadovanou pletenou ponožku na mne pro zahřátí, no jako kdybych věděla, že v následujícím týdnu spadnout venkovní teploty pod bod mrazu, neměli. Pohled padl na sušené bylinky. Ostatně čaj z meduňky také zahřeje. A když je z pouti na Krásné, tak dvojnásob. Tak se zahříváme oba, já čajem a můj telefon si hoví v ponožce. Jen se mi dost lidí nemůže dovolat a mám klid.