Nebudu chodit dlouze kolem grachtů, ale řeknu to rovnou.

Amsterdam, uplatňující svůj nárok na bohatý život díky hrázím, které ho drží nad vodou, je pohádka.

Ale pro trekaře a alpinisty tahle nizozemská placka představuje oříšek. Kde hledat vrcholy, do nichž lze s krosnou na zádech stoupat?

Mrakodrapů v dálce mimo centrum jako šafránu. Taky kdo by stavěl věže dotýkající se nebes na vodě, že?

Petr Fejk
Co se stalo dvakrát, stane se i potřetí

A určitě by taky uklízečka schodů (nevím, mají-li na chodbách rozpis služeb) vetřelce, který by v pohorách ťapkal nahoru dolů, vykázala hadrem i pometlem.

Pavel Brycz
je spisovatel

A tak si holandský nadšenec do zdolávání vrcholů poradil jinak.

U starého přístavu se tyčí budova připomínající obrovskou zelenou archu. Od zádi k přídi se zvedá jako vynořující se velryba nebo mrož. A tato nakloněná rovina tvořící střechu s hejblaty na vodu a mechanickými okružími, v nichž se točí děti a fotí turisté, je oním svahem pro nizozemského alpinistu.

Sedím s mou drahou polovičkou společně s hromadou Amsterdaňanů na pikniku.

Mladý muž v pohorkách kráčí s krosnou nahoru a dolů, nahoru a dolů… pořád dokola.

„Je v tréninku,“ zahlásím.

Kampak má asi namířeno, na jaký vrchol trénuje muž z placaté země s minusovou nadmořskou výškou?

Zvědavost větší než ve čtvrti červených luceren. Tam je vše průzračně jasné jako ve výkladu. Ale tady?

Dva dny trávíme dvě hodiny na střeše Nema v paprscích posledního podzimního slunce.

A mladík poctivě šlape a šlape nahoru dolů.

Ombudsman Stanislav Křeček
Nerad bych četl o „proizraelských švábech“

Fantazii, kam svým usilovným tréninkem míří, se meze nekladou.

„Annapurna,“ hlesnu.

„Nanga Parbat,“ doplní manželka.

Zdroj: Deník

„Ne, ne, tam je to lezení, opravdové horolezectví i kyslíkový dluh,“ vrtím hlavou. „Sníh, led a mráz, jak by to tady mohl suplovat?“

„No, na Sněžku to nebude,“ odpoví má paní.

A vtom se vynoří druhý kluk v pohorkách. S batohem na zádech. Stínuje toho prvního, ale první má víc natrénováno.

„Forrest… Forrest Gump,“ bleskne mi hlavou. 

Třeba mu vůbec nejde o sportovní výkon. Nemá žádnou vizi ani poslání. Možná si jen čistí hlavu.

A tak stoupá každý den od 10:00 do 16:00 nahoru na střechu Nema, budovy Muzea vědy, a klesá zase pokaždé dolů. Škoda že musíme domů. Letadlo nečeká!

Ale třeba ten kluk, který ho následuje, za chvíli nebude sám. Přidají se další a další… Za chvíli bude mít následovníků jako v Holandsku tulipánů.

Eva Turnová
Svatej pokoit

A představte si, jak se jednoho dne zastaví, utře si pot a masa lidí s krosnami lapá na jeho ústech každé slovo. Určitě poví nějakou důležitou větu.

A my u toho nebudeme. Jářku, dávno budeme v zemi s plusovou nadmořskou výškou! Budeme se zabývat nějakými nicotnostmi a zanášet si hlavu blbinami, které nemají žádnou váhu.

Asi si brzy půjdu sbalit pohory, ruksak a odjedu znovu do země tulipánů. Trénovat čistou mysl.

Vydat se po stopách nizozemského alpinisty.

Tam to má aspoň výšku!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.