Další volby jsou za námi a sotva se dopočetly hlasy, začala v jistých vrstvách obyvatelstva, alespoň co se sociálních sítí týče, bujet hysterie. To jsou velikášská slova o odchodu do emigrace, že tahle země dopadne blbě, že třetina voličů jsou idioti a tak dále a tak dále. Osobně jsem nevolil ANO, SPD ani komunisty, ale výsledky voleb respektuji.

Pokud skoro polovina českých voličů chce výše uvedené strany ve vládnoucí garnituře, mohu to po svobodných volbách jen respektovat a ne strašit, plivat jedovaté sliny na lidi, kteří volili něco jiného než já. Hysterie je skoro shodná jako v případě zvolení Miloše Zemana prezidentem, a jak se zdá, křičí ti samí lidé.

Někteří komentátoři zašli dokonce tak daleko, že z jejich slov čiší ničím nepotlačovaná čirá a zlá nenávist. A já se ptám, jsou to demokratické myšlenky, když druhým nadávám a straším je budoucností? Když říkám, že oni zvolili špatně? Že nadávám druhým, že kvůli nim ti „dobří a spravedliví“ prohráli že ti „mí“ prohráli?

Lídři takzvaných tradičních stran před volbami absolutně netušili, že by mohli tak propadnout, nechápali, že voliči jich mají dost. Plné huby velikášských plánů, kterým se za osmadvacet let od sametové revoluce ani nepřiblížili. Proto slyší na velikášské plány „těch druhých“.

Volby dopadly tak, jak dopadly. Místo nenávisti a šíření strachu by se měli politici, a bohužel i mnohá ba i veřejnoprávní média, zamyslet nad tím, co dělají jako „blok demokracie“ špatně.

Pokud nenastane sebereflexe a nadále se bude jen plivat, opravdu nejsme na demokracii zralí. Ne proto, že vyhrál Babiš a Okamura, ale proto, že nedokážeme přiznat porážku, nedokážeme překlenout ješitnost. Odsunuti do opozice, již nedokážeme strávit. Volby dopadly, jak dopadly a výsledky ani mně nedělají radost.

Plivat ale nebudu, protože „moje“ strana tam je a věřím, že ať bude vládnout Petr nebo Pavel, dokáže ho kontrolovat a korigovat. Ti „moji“ by také dokázali vládnout, ale čert to vem, věřím, že i v opozici dokážou jít na vládní strany od lesa a bez slepé nenávisti.