Šílenství finského mladíka Matti Juhani Saariho je zjevné a neuvěřitelné. Obrátit zbraň proti svým kamarádům a učitelům je věc naprosto odsouzeníhodná a možná vzklíčení jen v chorém mozku. Co mě na celé věci mrzí, je informace jednoho tuzemského seriózního deníku, který poukázal na dle mého názoru zcela irelevantní fakt jež opět škatulkuje jednu kulturní skupinu obyvatel coby potencionální zabijáky. Jen pár zasvěceným na Jablonecku řeknou něco názvy skupin Scar Symmetry nebo In Flames, daleko většímu počtu pak Rammstein nebo Metallica. Všechny tyto kapely údajně milovala jinak vyšinutá mysl Saariho. Ovšem jedním dechem autor opomněl zdůraznit, že ve skandinávských zemích právě tento styl hudby hraje nejen v médiích takovou roli, jako u nás Lucka Bílá nebo Chinaski, tedy, že je oblíben mezi většinovou populací, a že Saari byl minimálně v hudebním vkusu typický obyvatel své země. Ostatně, u nás je zvyklostí, hudbu, které naprosto nerozumíme, démonizovat nebo o ní plkat, viz Martin Dejdar ala Ozzák. Asi jen v naší televizi má jeden člověk tuze rád produkci amerických Cannibal Corpse a zároveň českých Brutus. Protože rozdíl mezi těmito kapelami, byť oba názvy jsou tvrdé, je nesmírný, pro představu asi jako mezi dechovkou a technem.