Možná to bylo náhlým zhoršením počasí, možná vlastní hloupostí, možná nedostatečným ošacením, nebo možná „ledovou“ polévkou. Každopádně jsem se radovala předčasně, když jsem oslavovala jízdou na lyžích ze svahu můj vítězný boj nad chřipkou. S přibývajícími mínusovými body na teploměru, jsem se rozhodla navštívit místní restauraci, natěšená na horkou polévku, ať už je jakákoliv. Vymrzlé tváře byly jasným důkazem touhy něčím se zahřát a nasytit. Konečně servírka ve středních letech donesla onen vytoužený pokrm. Co se chuti týče nemohla jsem si stěžovat, ale to, že bych si spálila jazyk, o tom nemohla být ani řeč. Fazolky na mě lačně z talíře vykukovaly, nicméně z vlažného vývaru. V restauraci se polévkou sice člověk nezahřál, ale zato odérem z místních toalet zaručeně. K plusům místní restaurace se musí připsat, že za teď už prohraný boj se zákeřnou nemocí polévka v restauraci určitě nemůže. Mohla jsem pobídnout servírku a poprosit ji o přihřátí oné fazolové polévky. Jak že se to říká? Líná huba, holé neštěstí.