Tak nevím. Nedávno jsem o poplašných zprávách psal do stejného sloupečku. Tentokrát je ale situace daleko vážnější. Kdo se mohl v Chrastavě a Bílém Kostele vůbec opovážit vzkřiknout cosi o protržené přehradě? Lidské hyeny, mající zálusk na rabování? Nebo nepozorný posluchač rádia? Důležité je jen jedno, že se tak stalo. Stovky lidí se vydaly na zběsilý úprk. Šílenství popadlo jednotlivce i dav. Během sekundy se ztrápený život vytopeného stal bojem o holý život, kdy se probouzejí živočišné reflexy, kdy si říkáte jen jediné… běž, běž. Byli mezi utíkajícími i povodňoví turisté? Zahazovali pivní lahve, řvali strachy a šlapali po obětech záplav? „Připrdli“ nebo „přicvrnkli“ si do trenek? Možná ano. Jim ale narozdíl od vytopených podobnou zkušenost přeji. Aby pro příště zahodili lahváče hned, jak se o povodni dozví a šli pomoci. Aby nehledali videokamery, foťáky a pivo, ale gumovky, lopaty a provaz. Aby prostě pochopili základní věc. Pomoc. Protože jinak, kdyby se něco podobného stalo jim, mohl by soused také jen otevřít další butylku.