Nějak mi stále uniká boj státní moci proti krizi, jež dorazila až do našich domovů, byť právě představitelé oné moci tvrdili cosi o zdravých základech naší ekonomiky. Už víme, že česká ekonomika narazila do krize snad s největším dopadem v Evropě. Díky guvernérovi České národní banky jsme se dozvěděli, že ekonomika je náhle v recesi. Dozvěděli jsme se, že se masově propouští, že nás v druhé polovině roku čeká další vlna krize. Dozvěděli jsme se v kostce to, o čem si kdejací dělníci již několik měsíců vyprávějí v hospodě, tedy, pokud na pivo ještě mají. A že je lidem tady ještě hej. Například můj kamarád. Včera si došel pro odstupné a dostal ho. Že na tom není nic výjimečného? Věřím, že ne. Ale zkuste to vyprávět třeba sklářům z Crystalexu. Myslím, že by dotyčnému rozbili ústa. Jen se divím, kde se v těch lidech vzala morální síla, která jim zabránila vzít spravedlnost do vlastních rukou. Tedy, já být na jejich místě, nevím, nevím, neb bývám v otázkách zabezpečení rodiny trošku nevrlý. Tihle lidé jsou smíření, klidní a trpěliví. Jsou to smutní, ale neuvěřitelně silní hrdinové dnešního marasmu. Vždyť složenky za plyn, elektřinu, vodu či mobil prostě chodí, krize nekrize. A pokud chcete vymoženosti civilizace nadále využívat, platit prostě musíte, ať se děje cokoli. I kdyby na chleba nebylo.