Nedávno navigace ze sanitky, před týdnem skútr záchranáře v horách, ve čtvrtek zmizela motorová pila hasičům přímo při zásahu. Nemravné? Jistě. O tom, že se v naší republice krade o sto šest, si nikdo nedovolí ani na minutu zapochybovat. Krade se všechno, všude a v poslední době i všem. Okradou babku o pár stovek z důchodu, a když se brání, ještě schytá nějakou ránu. Ratolesti okrádají rodiče, sourozenci sami sebe navzájem, soused souseda. Krade se v malém i ve velkém. Při návštěvě v Praze je mi hanba při pohledu na několikajazyčné letáčky v tramvaji výmluvně křičící: Dej pozor, jsi v ráji zlodějů. To české přísloví se nám za poslední dobu nějak pošramotilo. Dříve, co Čech to muzikant, dnes, co Čech to … Takovou máme nálepku. A benevolentní uvolňování základních pravidel naším zákonodárným sborem dává těmto individuím jen zelenou. Oni nám tedy v řadě případů také nejsou příliš zářným příkladem. Středověk na ně, napadne mě. Ale co pak dělat s bezrukými? Živit je?