Poslední dva roky jsme se naučili skloňovat slova, která jsme zas tak moc neznali. Třeba všeobjímající slůvko krize. Jenže, když se tak člověk motá mezi lidmi z různých koutů společnosti, vidí a slyší, že není vše tak černobílé. Třeba s naftou. Tu už u nás z autodopravců nekupuje snad nikdo. Vždyť stačí poslat cisternu do Polska. Návratnost za cestu je neoddiskutovatelná. Za nákupy jezdí i obyčejní lidé za hranice. Třeba do Polska pro jídlo, hlavně maso, do Německa pro elektroniku. Nedávno vyšlo najevo, že nejmenovaný německý obchodní řetězec prodává zboží v Česku dráž než v Německu. Alespoň pro mne to byla zajímavá informace, tak jsem se do jednoho obchodu nejmenovaného řetězce vypravil na čumendu. Nevím, zda jsem třeba nepřišel v nevhodnou dobu, ale mezi regály opravdu prázdno. Kouknu na lístek z nákupu v Německu a fakt, něco je opravdu dražší u nás. Znám ministerstva, kde před revolucí pracovalo pro resort Československa pět set zaměstnanců. Dnes jsou jejich počty bezmála dvojnásobné, i když třetina obyvatel ubyla. Národe, šetři!