Stát opět překvapil. Tentokrát sociální oblast. Drastické snížení toku peněz pro ústavy, kde žijí nemohoucí, staří a nemocní lidé, je trestuhodné, alespoň z pohledu řadového občana. Velmi mne zarazilo vysvětlení mluvčího ministerstva, který lakonicky odpověděl na otázku, co se s tím dá dělat, že návrh financí takto prošel schvalováním rozpočtu, ale prý se ústavy nemusejí bát, neb se nějaké peníze přece najdou. Případů, kdy ústavy dostaly místo plánovaných sto osmdesáti tisíc korun na jedno lůžko a rok tisíců jen čtyřicet, je však přehršel. Stát opět ukázal, jak je mu milé pečovat o občany, kteří po celý život odváděli daně do státní kasy. A když je státní kasa prázdná, stát si vyšlápne zrovna na ty nejpotřebnější, jež se navíc, díky svým handicapům, nemohou hlasitě bránit. Jak rafinované! Kvůli krizi se počítají miliardy, jež se mají vlít do soukromého podnikatelského sektoru. Pokud pokrácením rozpočtů sociálním ústavům pamatují politici na krizi, je to bizarně ďábelská cesta do pekel. Mimochodem. Vyspělost společnosti se měří i vztahem k nemocným a zestárlým, kteří již nemohou být aktivními.